Program měl dvě anebo možná tři části? Tak při komentované prohlídce expozice jsme se dozvěděli, že člověk se nevyvinul z opice, ale máme jen společného předka. Shodné znaky a rozdíly jsme hledali na vystavených kostrách. Také jsme si mohli prohlédnout kosterní anomálie a dozvěděli jsme se o řadě nemocí kostry. Většinu z nás nadchla možnost očichat si průduchy na vitríně s mumiemi ze starověkého Egypta a velmi nás zaujaly skutečné orgány lidské trávicí soustavy. Ve výstavních prostorách se z úcty k lidským ostatkům nesmělo fotografovat. 

 

Během workshopu jsme pod vedením velmi trpělivé lektorky sestavili model lidské kostry (včetně jednotlivých obratů a žeber) a analyzovali jsme její pohlaví i věk. Na skutečných kostech jsme mohli identifikovat různá zranění a nemoci. Pojmy jako dislokovaná zlomenina, artróza nebo syfilis nabyly daleko konkrétnějších a děsivějších obrysů. 

 

No a ta třetí část? Funkce skeletu se dá prý nejlépe prověřit při neřízené koulovačce, kterou jsme si užili při návratu do školy v Kateřinské zahradě. Kolik toho snese nejenom naše kosterní soustava, ale také paní učitelka třídní jsme důkladně otestovali a shledali dostatečným.